Amazonska dzungle
V sedm rano na nas cekal nas pruvodce Wilson. Nalozili jsme zavazadla, jidlo atd. do auta a asi hodinu jeli do Nauty proti proudo Amazonky. Tam jsme presedli na malou lod a dve hodiny jeli po Amazonce a pak po malem pritoku - ricce Yarapa. Cestou jsme chvili pozorovali sede a ruzove ricni delfiny, na brezich hejna motylu a spoustu ptactva. Kdyz jsme vysedli z lodi, cekala nas asi pulhodinova cesta dzungli do kempu. Ten stal na male mytine u ricky, domy postavene na kulech, strechy z palmoveho listi, misto oken site proti hmyzu. Spolecne s nami byli v kempu jeste dva Izraelci a dva Svedi. Ubytovali jsme se ve spolecne nocleharne ve ktere visely moskytiery. Absolutni vlhkost, poradne horko. Clovek se potil ve stinu, i kdyz nic nedelal. Zadna alektrina, vecer se svitilo jen petrolejkama. Behem pobytu jsme s Wilsonem, ktery mel na starosti jen nas, absolvovali nekolik dennich i nocnich vyletu do dzungle. Nafasovali jsme kazdy sve gumaky, do dzungle se mohlo jen v nich a dlouhych kalhotech. Navstivili jsme nedalekou vesnici s domorodci, chytali pirane (tech je v Yarape opravdu hodne) a dalsi ryby jak na udici, tak trojzubcem (uspesny byl s trojzubcem jen Wilson). To co jsme si nachytali, jsme pak i snedli. Jeden z vyletu byl celodenni s prespanim asi dve hodiny proti proudu reky. Z tohoto prespani jsme si take krome skvelych zazitku a bolavych zad (spalo se jen na igelitu) prinesli i fosforove cervenoruzove roztoce zakousane do noh. Dle mistnich jsou zrovna tito roztoci v pohode (no nevime, zatim to svedi opravdu hodne), Pri vypravach do dzungle jsme videli nekolik druhu opic, obri zaby velke jako slepice, tarantule, hromady pestrobarevnych motylu, brouku, sarancat, kobylek, paku nizinnou, obri lednacky, nekolik druhu orlu a volavek, sovu, snovace i s hnizdy, lenochoda, netopyry, hada, obri mnohonozky, bicovce a spoustu dalsi male i velke haveti. Zejmena dominovala spolecenstva komaru. Wilson nam take v dzungli ukazal nekolik stromu, ktere mistni pouzivaji v lecitelstvi. Pili jsme vodu z liany, nechali si namalovat na kuzi motyla a piranu ovocem zvanym wito. Ctvrty den se zmenilo osazenstvo, stavajici lidi odjeli a dorazila trojce - Peruanka, Svycarka a American. Pro J bylo nejvetsi dobrodruzstvi navstevovat sprchy v kempu, ktere byly plne velkych pavouku. Asi trikrat nam prselo, coz neni mnoho na zacatek obdobi destu. Dest byl prijemnym osvezenim v parnych dnech a vubec nam nevadilo, ze jsme zmokli, protoze jsme se tak potili, ze jsme byli porad komplet mokri. Obleceni vubec neschlo a hrozne smrdelo. Wilson se o nas staral opravdu vzorne. Dzungli zna skvele, ani jsme nechapali, jak nekolikrat mohl najit opice ve vetvich stromu. Varili nam dobre a pestre, vzdy k varenemu bylo i ovoce a zelenina a cerstve dzusy. Ke vsemu se podavala ryze, uz ji mame plne zuby. Ted jsme zpatky v Iquitos a za chvili odletame do Limy a v patek vecer domu. Ztratili jsme kabel od fotaku, tak sem opet nemuzem davat fotky. Nove zakoupeny taky nefunguje :-( Mesic v Peru utekl hrozne rychle, no co se da delat, uz se stejne tesime domu.