Huaraz

Po devitihodinovem nocnim prejezdu jsme se za svitani ocitli v Huarazu, ktery lezi mezi dvema pohorimi Cordillera Negra a Cordillera Blanca, coz je zaroven druhe nejvyssi pohori na svete. Ihned nas jeden z nahanecu zavlekl do hostelu, ubytovali jsme se a pod casovym natlakem jsme si zrovna objednali a zaplatili dva vylety. Najednou jsme byli na pokoji a zjistili jsme, ze jedine potvrzeni o zaplaceni nasich vyletu mame rucne napsany papirek. Tak jsme s obavami cekali, zda jsme v otupeni unavou nenaleteli podvodnikovi. Nastesti jsme meli stesti a asi za dve hodiny od naseho prijezdu jsme uz vyrazeli minibusem smerem k narodnimu parku Huascaran. Hlavnim cilem byly Lagunas LLanganuco. Nase vyprava sice mela pruvodce, ale mnohem lepsi by to bylo bez nej. Zejmena B sedici do ulicky mel sklony k agresivite pote, co malem ohluchl na jedno ucho (provodce byl silene rvouci byvaly ucitel), co byl poprskany od hlavy az k pate a jako bonus dostal 5x loktem do hlavy pri zapalenem vykladu, ktery byl pouze ve spanelstine. B si dal provokativne spunty do usi, coz snasel ucitel velmi spatne. Cestou na laguny jsme se zastavili  u mesta Yungay, ktere bylo znovuvybudovane po nicivem zemetreseni z roku 1970 s naslednym aluvionem, ktery jej totalne znicil a doslova zaziva pohrbil vice nez 18 tis. mistnich obyvatel. Tenkrat zahynula pod aluvionem i ceskoslovenska horolezecka vyprava. Nad troskami byvaleho mesta, z ktereho zbyl jen kousek katedraly a jedna palma byl vybudovan velky pamatnik se sochou Jezise. Obyvatele nemeli pred aluvionem sanci. Ze severniho vrcholu Huascaranu se nasledkem zemetreseni uvolinila masa 15 milionu kubiku zuly a ledu a nasledny aluvion nabral rychlost 300km/h. Na miste katastrofy nas mrazilo v zadech. Pote jsme prejeli k hlavnimu cili - lagunam, kde byl v r. 1970 zakladni tabor ceskoslovenske horolezecke expedice. Z pulky jsme obesli jednu lagunu, bohuzel na druhou uz nebyl cas. Laguny maji zelenou barvu a na hledine se odrazi zasnezene vrcholy nejvyssich hor Ameriky. Okolo jsou porosty zajimavych drevin. Konecne jine stromy, nez eukalypty, ktere naprosto prevladaji ve zdejsich horach. Cestou zpatky jsme se zastavili na veceri a kolem 20 hodiny jsme zcela mrtvi dorazili na hostel. Vecer jsme jeste shaneli autobusy do mesta Huanuco, odkud jsme meli v planu pokracovat do Tingo Maria. Marne, zadny autobus tam nejel, a to jsme obesli pul mesta. Nasledujici den rano jsme v 7 hodin vyjeli spolecne s provodcem a jednim Svedem na trek k lagune Churup. Sved priletel rovnou z Limy a tak nebyl aklimatizovany. Ve tretine trasy zcela odpadnul i po osetreni provodcem. My jsme pokracovali dal. S kazdym krokem obyval kyslika tezkly nohy, ale zvladli jsme to. Vysplhali jsme se do vysky 4450m. Cil stal zato. Cestou zpatky nas kus pod hrebenem zastihla boure se snehem a kroupami. U strazcu parku jsme vyzvedli Sveda a dorazili zpet do Huarazu. Meli jsme toho plne zuby. Domluvili jsme si taxika na brzky ranni odvoz do La Union - mesto mezi regiony Ancash a Huanuco.  

.