Nazca, Ica
Na nocni presun jsme se sli poradne posilnit. Zrejme jako prvni v historii restaurace jsme si pro dva lidi objednali cele grilovane kure + obrovskou hromadu hranolek, salat, palive omacky a k tomu jsme dostali hnusne chutanajici zelene polevky, ve kterych plavaly kureci paratky a 2,25 litru Coca coly. Dalo nam to zabrat, ale zvladli jsme to a 2 hodiny do odjezdu autobusu rychle utekly. Navic to bylo opravdu moc dobre. Nasledoval destihodinovy prejezd do Nazcy. Teprve nyni jsme radne pocitili markantni velikostni rozdil mezi Evropanem a Peruancem. Ackoliv nejsme nijak velci, meli jsme co delat abychom jakkoliv umistili nase koncetiny mezi sedadla. Kdyz zacalo svitat, zjistili jsme, ze projizdime kamenitou pousti. Do Nazcy jsme jeli kvuli zahadnym obrazcum, ktere jsme chteli shlednout z letadla. V pruvodci ale psali, ze lety jsou casto rezervovane dlouho do predu, casto se neleta kvuli pocasi atd. Na autobusovem nadrazi se na nas vrhli tri nahaneci, prekrikovali se, slibovali hory doly, hadali se. Vybrali jsme jeden z nabizenych vzorku a nechali jsme se zdarma odvezt na letiste. Zde vsak na nas zenska zacala zkouset vyssi ceny nez predtim, tak jsme ji poslali do haje a sli hledat nejakou alternativu. Najednou k nam pribehl nejaky chlapek, ze ma pro nas letadlo pouze pro 2 cestujici, a ze muzem letet za pul hodiny. Cenu jsme usmlouvali na jednoznacne nejnizsi na letisti - 60 dolaru na osobu. Nez jsme stihli zaplatit, uz nas soukali do letadla, kde na nas cekali dva piloti a za 5 min jsme startovali. Nase letadlo bylo druhe, ktere ten den vzletlo. Vse se sebehlo neuveritelne rychle. Vsude byly spousty cekajicich nemeckych a dalsich turistu , kteri meli objednane lety dlouho do predu a stejne ani nevedeli, jestli poleti. Nase letadlo bylo opravdu malinke, jen my dva a piloti. Probihalo to tak hladce, ze jsme cekali, kdy nastane nejaky problem. Necekali jsme dlouho. Hned po useduti do letadla, jsme zjistili, ze nefunguje zbrusu nova karta, kterou jsme v ocekavani skvelych fotek dali pred odletem do fotaku. Malem nas z toho kleplo. Nicmene to opravdu stalo zato. Diky akrobatickym kouskum pilotu jsme toho videli opravdu hodne. Piloti naklaneli letadlo ze strany na stranu, abychom oba meli co nejlepsi vyhledy. V rozlehle pousti jsme z obrazcu videli kolibrika, kosmonauta, ruce, opici, papouska, psa, pavouka, kondora a dalsi. Ke konci letu uz nase nastesti lacne zaludky toho mely az po krk. Obzvlaste vyzivne bylo pristani, kdy jsme po runvayi klouzali ze strany na stranu. Pote jsme se asi hodinu davali dohromady, nez jsme byli schopni chuze a dalsiho presunu. Prejeli jsme 2,5 hodiny kamenitou pousti do mesta Ica. Zde jsme se chteli sejit s jednim Belgicanem, ale spojeni selhalo. Nastivili jsme mistni muzeum, ktere mimo jine obsahuje sbirku zachovalych mumii zdejsiho pohrebiste s ukazkami cilenych deformaci lebek, treparacemi lebek a jinych zajimavosti z paleopatologie. Vecer jsme ochutnali mistni speciality Pisco sour (koktejl z palenky z hroznu) a papa a la an Huancaina (brambory polite syrovou omackou s chili). Oboji bylo vyborne. Po narocnem dni jsme se tesili na teplou sprchu. Sprchy tady maji opravdu specificke. Nektere jsou napojene na prazvlastni elektricke ohrivace systemem ruznych dratu a pojistkami hned vedle sprchy. Z nasi sprchy ani po 30 minutach nevyteklo nic teplejsiho nez 10 st. Nastalo asi hodinove vyjednavani s mistni domaci slecnou, ktera neumela ani pul slova anglicky a nasi spanelstine moc nerozumela. Kdyz jsme u ni byli asi poctvrte, konecne jsme z ni dostali klice od jineho pokoje, kde sprcha sice fungovala, zato probijela. Janinka dostala behem sprchovani nekolik zasahu, nastesti jsme to prezili ve zdravi. Dnes jsme odjeli 4 km za mesto do Huacachiny, coz je mala vesnice s lagunou a palamami, obklopena pisecnymi dunami, na kterych se da provozovat sandboarding. Misto bylo vskutku malebne. Prosli jsme se po hrebenech rozpalenych pisecnych dun a chvili spocnuli v oaze. Ted jsme zpatky v Ice a chystame se vyrazit do pobreznich mest Pisco a Paracas.